Po stole se mi válí peníze, které jsem si ovšem nevydělala, ale dostala. Brzy už nebudou.

Smutné je, že plánování zůstane vždy na mě.

Viděla jsem I. Nic se nezměnilo. Strávila jsem s ní několik dní.

Dnes jsem byla u V. a již dlouho mě nic tolik nedojalo jako její utrpení. Tvář, která i při úsměvu je zjizvená šklebem. Tragikomičnost pohybů a zoufalý pohled. Co se stalo, že žije tohle? Proč ji lituji tolik, když krutost jiných osudů mě nechává chladnou? Snad… snila až příliš. Naivní děcko, jež si myslelo, že štěstí nalezne v druhých.

P. jsem pozvala na piknik. Včera, souhlasil, ale raději mu to již nepřipomínám. Připadám si, jak plánovací diář ostatních.

Angels sleeping. Proč se lidé ptá, zda se „Ti to líbí?“

Některé věci nelze popsat.

Slova činí věci podstatné banalitami.

Nikdy již nepůjdu na žádnou výstavu s někým.

A sledovat filmy budu také sama.  Přeji si zavřít oči a vidět svět z pohledu někoho jiného. Z pohledu lidí, kteří žijí uvnitř mě.

Díky novému účesu a barvě mě lidé nepoznávájí. Připadám si trochu jako nikdo jiný. Problém nastává u příliš dlouhé ofiny, potřebuji opět ostříhat xD.

K tomu abych vedla život staré osamělé ženy mi chybí jen kočka. To bych  byla opravdu ukázkovou zatrpklou ženštinou. Práce, nákup, večeře, kniha, film. Rodiče odjeli. Nevím přesně kam. Nejhorší jsou nákupy… Střídá se stav „největší škrt světa, který nedá ani mizerné spropitné a většinou se raději stravuje rohlíky“ a „udělám si radost, koupím si to, tamto a tohle se také může hodit“.

Čtu Po Valentýnu od Esther Endigové. Kniha, kterou jsem potřebovala, plná samoúčelných šokujících scén, černého humoru, prázdnoty, incestu, homosexuality, bisexuality, cynismu, krve…  Zřejmě začnu číst více nizozemských knih, neboť o nizozemské literatuře se mluví jako o té „nejtemnější“. Bez zmíněných témat nenalezne údajně popularitu.

A musím jít na výstavu Angels Sleeping. L. ji již určitě navštívila, jejich škola chodila v posledních dnech po galériích *závidí*.  My skončili v kině na nejpříšernějších záležitostech. L. mě chce donutit do jazykového kurzu, ale nejsem si úplně jista. Raději dám přednost něčemu jinému. Chci ještě vidět Bathory, rozdílnost názorů mě láká.

Po půl roce uvidím otce a jeho rodinu. Doufám, že nezůstanu znechuceně vysedávat v dešti na balkóně. Můj bratr už zřejmě aktivně běhá, říká první slova… Tvoří jistě dokonalou rodinu. Ovšem, nikdy nevyrostu a nikdy se na ně nepřestanu nenávistně koukat mezi prsty. Nedělám si iluze o své sobeckosti a citové labilitě, vím o tom. Nepíšu v každém přípěvku o otci? To přesně vyjadřuje mou celoživotní situaci. Přítomně nepřítomný stín (ne)existujícího otce. Ale ona průpovídka se zlomenou klíční kostí mi přijde opravdu zábavnou. Tedy nyní, předtím jsem se nesmála.

Nepamatuji si lidské tváře. Již třikrát  jsem se pana Š. ptala, kde najdu pana Š…

Zeptám se pravděpodobně i příště. Nyní dělám stereotypní práci, která mi zřejmě vystačí na dlouhou dobu. K oné rozpolcenosti… cítím se ztracená. Nerozumím jejich záležitostem, funkcím těm a těm, zápisům, objednávkám, zkratkám oddělení. Připadám si bezcenná. Dále jsem ráda ve „své“ kanceláři (posedla mě paranoidní představa, že si počítač zapamatoval všechny mnou navštívené odkazy a někdo si tohle všechno přečte xD, nevím, kdo by o to měl zájem, ale i tak.. xD), více jsem se začala bavit s mou nadřízenou, zvykla jsem si na ono vybafnuté „nazdar“ a mé „dobré ráno“ (nemohu mu tykat, nikdy jsem nemohla), trefím na toaletu a k východu xD. Ehm.

„Minulost je pryč...... to vím...Budoucnost...... ještě nepřišla...Ať je to cokoliv. Takže...... vše co je, je tohle. Přítomnost.“  Zlomené květiny.

Úvodní slovo: Doc. Daniel Balabán, ak. mal.

Alena Foustková – Zevnitř ven, zvenku dovnitř a její host David Urban.

Text k výstavě obrazů v galerii Kruh v Ostravě, květen 2008

Vystavené obrazy rozděluje autorka do dvou cyklů. Obrazy oken nazvala „zevnitř ven“ a obrazy pletené z papírových proužků nazvala „zvenku dovnitř“.

Když jsem poprvé viděl malířčiny obrazy s motivem okna, musím říci, že mě překvapily. Svými jasnými barvami a jakousi až podezřele moderně čistou a jasnou artikulací a atmosférou. Jako by takový pohled byl v současné atmosféře bezcílnosti, hodnotové irelevance s apokalyptickými podtexty jaksi nepatřičný. Obrazy to byly jakoby odjinud. Zajímalo mě, co se na tom podepsalo, zda autorčina kanadská zkušenost, zkušenost světa, který jinak a svobodněji mohl pochopit evropskou modernu, nezatížen balastem středověku, falší devatenáctého století a do značné míry atrocitami století dvacátého. Nebo, zda onen pleromatický, arkadijní pohled je dán pouze vitalitou a jasným obdobím v životě autorky. Obraz sám je rámem. Rám, jako divadelní kukátko upozorňuje na prostor, podporuje iluzi. Skoro vše vnímáme v rámu – rámci něčeho. Ono dualistické, skoro by se dalo říci, přirozené rozdělení na světy uvnitř a světy vně je dnes zpochybňováno rámci poststrukturalistických modelů světa. Světa jako prostorové sítě, ke které, i ve které schází terminál. A to nám bere půdu pod nohama. Malířka však cítí nutnost obě zmíněné souřadnice uvnitř a ven podržet v jingjangové jednotě. Nepreferuje ani jednu ani druhou. Přecenění onoho ven vede ke ztrátě a rozpuštění identity, přecenění druhého směru dovnitř vede k izolaci. Žaluzie malované v obrazech lákají oko do světa za nimi. Malířka využívá efektu zahalení, závoje – maya. Žaluzie probouzejí touhu vidět za, zároveň upozorňují na neuchopitelnost reality. Motiv žaluzie, zábradlí je grafickým i rytmickým prvkem obrazů.

Odlišné už svým materiálem jsou obrazy druhého cyklu „ Zvenku dovnitř,“ spletené s papírových pruhů. Poukazují k meditaci, k vyčištění mysli, k tichu. K meditačním technikám společným východním i západním meditačním proudům. Tyto autorčiny výtvarné meditace vedou diváka k očištění od útočící všudypřítomné reklamní obraznosti, která ho zaměstnává, zabavuje a tak zbavuje toho podstatného. Rozhovoru se sebou samým a s tím, co jej transcenduje. Tkaní ,skládání, proplétání, úkony, které se opakují, podobně jako posouvání kuliček růžence, podobně jako odříkávání mantry, nás k onomu stavu přivádí. Fragmenty fotografií, hustě osazené při krajích obrazů se někde směrem do středu vytrácejí a zůstává bílé prázdno, počátek všech barev spektra, ticho, - no mind. Fragmenty , které autorka používá, mají někdy symbolický charakter, například křišťál, texty - maranata, jindy nahodile vytvářejí něco, co by se dalo nazvat mediální šum.

Obrazy z pruhů mají geometrickou pravoúhlou osnovu – sítˇ, se kterou pracovali minimalisté šedesátých let minulého století. A podobně jako autorka se někteří z nich snažili touto reduktivní cestou dotknout absolutna. Geometrie je jakousi naší kulturní kostrou.. Použití fragmentované, proložené obraznosti, upomene na Roberta Rauschenberga nebo našeho Jiřího Koláře.

Dalším zajímavým momentem obrazů je samotné pletení. Autorka plete obrazy tak, jako ženy odedávna vyráběly látky a ošacení. Tak jako pavoučice plete svoji síť, jako pták staví hnízdo. A tím jsou obrazy „zvenku dovnitř“ bytostně ženské a dotýkající se současného diskurzu o povaze ženského umění. Rozpouštějí mužskou, logickou, novinově informativní imagerii a vytvářejí z ní něco jiného, něco osobního a niterného.

Obrazy Aleny Fouskové jsou pro mne krásné, pochopitelné i nepochopitelné zároveň. Odkazují ke kráse, iluzi, grafice, logice, ženskosti i mystice. Jsou pro mne, alespoň zatím, pohledy odjinud.

A tím naplňují moji a doufám , že i vaši, potřebu krásy, zvídavosti a nových možností.

v Ostravě 18.5. 2008, Daniel Balabán

přijměte naše pozvání na akce, které se budou konat v Galerii CIANT do konce
měsíce května jako doprovodný program k probíhající výstavě rRadima Labudy
ADD soundsystem. V rámci série performancí ADD soundsystem live ještě
vystoupí: Beseppy, Slávo Krekovič, Tomáš Vaněk, Pavel Tichoň, Viktor Takáč,
Akita.y, Lasonick + Cabowitz, Deus Ex Machina a Rafani.

Aktualizovaný program performancí najdete na adrese
http://addsoundsystem.org/

Zveme Vás také na další přednášky, dílnu a mini-sympozium.
www.ciant.cz/galerie

Úplný program:

úterý 20. 5. 10:00
Rozpad zvuku
dílna pro děti s Darinou Alster

úterý 20. 5. 19:30
Joaquin Fargas: Umění a klima
Přednáška na téma technologie a ekologie, v angličtině

čtvrtek 22. 5. 18:00
ADD soundsystem live
Beseppy: Něco na stojáka, performance
http://www.beseppy.com

pátek 23. 5. 12:00 - 21:00
Diváci novomediálního umění - mini-sympozium
http://apdc.wordpress.com/

pátek 23. 5. 20:00
ADD soundsystem live
20:00 prezentace ADDsoundsystému v rámci sympozia
20:30 Slávo Krekovič, performance

sobota 24. 5. 16:00
ADD soundsystem live
Tomáš Vaněk, performance
http://www.particip.tv/

neděle 25. 5. 16:00
ADD soundsystem live
Pavel Tichoň, performance
http://www.ticho333.net

pondělí 26. 5. 18:00
ADD soundsystem live
Viktor Takáč, performance
http://viktortakac.cz

úterý 27. 5. 19:30
ADD soundsystem v kontextu
Prezentace rRadima Labudy

středa 28. 5. 18:00
ADD soundsystem live
Akita.y, performance
http://www.netpd.org/~akita/

čtvrtek 29. 5. 18:00
ADD soundsystem live
Lasonick + Cabowitz, instalace
http://www.cabowitz.com
http://www.myspace.com/lasonick

pátek 30. 5. 18:00
ADD soundsystem live
Deus Ex Machina, breakcore performance
http://www.myspace.com/djdeusexmachina

neděle 1. 6. 18:00
ADD soundsystem live
Rafani, závěrečná performance
http://www.rafani.cz

* 13. 5. v 17 h na nádvoří Domu pánů z Kunštátu
Fotografie studentů Kabinetu fotografie FaVU VUT a Semináře dějin umění FF MU

* 14. 5. v 17 h ve výstavním sále kavárny Trojka v Domě pánů z Kunštátu
Fenomén kniha - katedra výtvarné výchovy PdF MU a atelier grafického designu FaVU VUT

 A o tomhle jsem přesně mluvit nechtěla, protože je přece mnohem víc věcí, které potřebuji sdělit širokému světu *mrtvá smíchy při pohledu na statistiky blogu*. Dnešní den se nesl celkem v milém tempu. Viděla jsem Útěk do divočiny, zašla na Wildlife Photographer of the Year. A opět vymýšlela strategie typu "jak ulovit milionáře". Vzhledem k své vlastní neschopnosti to ovšem trvale nechávám na Lence. Dokonce jsme se ani ze sentimentu nezačaly bavit o minulosti.

Domů jsem dorazila úplně vyčerpaná. Teď už je to mnohem lepší, ale připadala jsem si jako kdysi. Pustila jsem si Třináctou komnatu, Krause a Sex ve městě, který jsem začala sledovat, protože nesleduji žádný seriál (jaká to katastrofa, že?).

A pronásleduje mě pocit, že bych měla cosi dělat. A tak jsem včera kreslila "duhovou dívku", ale chci psát. S fanen jsem se rozešla. Opět. Snad nadejde zase doba návratu, ale nyní mi to všechno přijde tak svazující. Psát o stále stejných postavách, což je strašně lehké a zároveň složité.

Také bych se konečně mohla rozhoupat jít na výstavu Gregoryho Crewdsona, kterou se L. zdála být tolik unešená. Vlastně je toho mnohem víc, co bych chtěla udělat, ale nějak mě "opouštějí síly" (věta, kterou opakuje má prababička). Škola mě vyčerpává, vlastně ani na některé hodiny nechodím. Druhé pololetí je vždy únavné a stresující, v minulém školním roce jsem v tomto období měla zameškáno 350 hodin, ale myslím, že jich bylo alespoň 400, protože poslední týdny mi už nezapočítávali. Vlastně ani nevím, zda jsem tu dobu byla tolikrát v nemocnici, všechna ta léta mi splývají.  Opravdu nechápu, jak mě mohli nechat projít. A nyní doufám, že školní rok brzy skončí, neboť mi nikdo nevymluví, že veškeré obtíže pocházejí z mizerného psychického stavu.

Jako každý rok se i nyní stávám skutečnou fanynkou hokeje, běží MS a já opět s napětím očekávám každý další zápas. Jinak hokejem a všemi kolektivními sporty opovrhuji (nejhorší je fotbal, kdy přeji prohru i národnímu týmu). Sama nechápu svůj postoj vůči MS, ale baví mě.

Chtěla jsem psát o něčem zcela jiném, ale odvál to vítr.

Vernisáž zahajovala výstavu fotografií 10.4.2008 ve 20 hodin, za hudebního doprovodu Helenina bratra a přátel. Tóny pianina podkreslovaly a doplňovaly uvolněnou atmosféru úvodu večírku. Nearanžované detaily fotografie industriálních a achitektonických prvků vytváří zajímavé obrazy.

Chtěla bych Vás pozvat na mou výstavu. První výstavu. Mých černobílých fotek. Jsem 19ti letá hyperaktivní. Dívka z Brna. Snažím se zachytit MOMENT . Nerada je ukazuji. Začínám terapii touto výstavou, která bude zahájena... A potrvá... A potrvá...  Od 21.11.2007 začne vernisáží v 18:00.

FADING
Anne-Lise BROYER et Nicolas COMMENT

Série fotografií Fading (Pokus o sestavení "sentimentálniho plánu" Prahy) byla realizována v rámci programu Culturesfrance carte jeune génération (podpora umělců mladé generace) a s přispěním Francouzského institutu v Praze

Galerie Štěpánská 35, Praha 1

modanemodacheco.pdf

Katka