10:27 Čekám u zubaře na prohlídku. Otevřela jsem okno, venku je zataženo a docela příjemně.
10:38 Neustále slyším cosi jako "Mhm, dobré," a "Super" a "Perfektní", takže mi padá velký kámen ze srdce. Dneska žádný kaz. Dneska žádná scéna a panika.
11:02 Jedu naposledy do kanceláře a ještě velmi předčasně, schůzku mám domluvenou až na půl jednou.
11:39 Kupuji si mango blended juice ve Starbucks a dnes se jmenuji Isabela.
12:04 Dočítám si články redaktora Poláčka z jeho cesty stopem na olympiádu. Sedím v kanceláři, zapnula jsem si větrák, opět začíná být horko.
12:16 Přišla mi sms, že se schůzka ruší a že můžu jít domů. No fajn, jsem zničená.
12:18 Vypínám větrák, vyhazuji prázdný kelímek, odhlašuji se z laptopu, zavírám a loučím se na vrátnici.
12:23 Věnuji dlouhý pohled americké vlajce na velvyslanectví, když jdu kolem.
13:08 Obědvám boloňské špagety. Uvědomuji si, že vůbec nejsem nervózní.
14:00 Sleduji zahájení v Pekingu, střídavě mi běhá mráz po zádech z té perfektní synchronizace, střídavě jsem v úžasu. Miluji, jak zní čínština, každý mě od ní ale odrazuje, chápu proč.
17:01 Průvod států se stává už velmi, velmi nudným. Na chvíli téměř usínám. Po další dvě hodiny nedělám nic zásadního, sprcha, líčení, pár dobalení, válení se, internet.
19:27 Čekám, až se uvolní má masérka, lidé přede mnou prý přišli pozdě, takže i já musím počkat. Sedím naprosto klidně, necukám hlavou, nehraju si s prsty ani nepohupuji nohou. Nejsem nervózní.
19:38 Sním a přestávají mě bolet nohy i záda.
19:53 Nechápu otázku "Ven'er'hef?"
19:57 Stále ji nechápu.
19:59 Osvícena. Je to "One or half?" myšleno o hodinách. Odpovídám a vracím se zpět do snění.
19:12 Odcházím naprosto uvolněná, provoněná oleji a bez bolesti zad.
19:24 Markét vychází z tramvaje, jdeme do pizzerie.
20:03 Objednávám si těstoviny. Mluvíme o Americe, školách vůbec, lidech, Sophiině volbě, angličtině a španělštině a drobnostech.
22:01 Vycházíme směrem ke Kamenické. Rozhodnu se Markét doprovodit až dolů na další zastávku.
22:10 Rozhodnu se Markét doprovodit na další zastávku. Mimo jiné nás také někdo fotí před uzenářstvím s obrovským nápisem "mražený králik za šest kaček" za náma.
22:15 Loučíme se, ona pokračuje metrem, já jedu zpět. Nakonec vycházím jednu zastávku do kopce, protože intervaly kolem 20 minut je vážně lepší ignorovat.
23:00 Tisknu si fotky, abych je měla s sebou. Letmo koukám na nějakou blbost v televizi. Ještě jsem nezačala balit.
24:15 Ještě jsem nezačala balit.
24:16 Publikuji tohle.

Jinak zítra odlétám v 12:50, doufám, že všechno proběhne v pořádku a snad nějak přečkám i tu noc na letišti. Budu se snažit ozvat co nejdřív, hned jak mi škola vydá laptop a přístup k internetu, nebo jestli se dřív dostanu do knihovny na počítače. Uvidím. Páni, skutečně uvidím...

02:41 Konečně dobaleno. Děsím se, že budu mít nějaký problém, protože se mi za zavazadla nechce platit. Jinak jsem zjistila, že vejít se do 23kg je nemožné. Přebalovala jsem asi hodinu a půl, vyřazovala věci, znovu zabalovala - děs.

Dnes jsem také byla poslední pracovní den v kanceláři. Příští týden už to bude jen loučení, na které se docela těším. Už jsem celá sentimentální, ale stejně mi to tam bude chybět. Kdyby tady byla Natal, řekla by, že mi budou chybět ty peníze. Pravda, pravda XD. Ale jestli ještě dostanu jednou tu nepředpokládanou výplatu, Neverful se stane mou.

Dnes ráno ještě před prací jsem se stavila u Nat, abych se úplně rozloučila i s její mámou a jejím pokojem a jejich psem a... tak. Každopádně, co jsem včera dostala? První video na nově založeném kanálu. Chtěla jsem přidat i něco "jak šel čas", ale Nat by mě zabila, že tam dávám její staré fotky. Prostě super cute Natal, :-*

Mám teď spoustu práce, po placené dovolené chodím znovu do práce. Ještě teď přes víkend musím dodělat všechno to, co jsem měla dělat v minulém týdnu. Taky téměř vůbec nespím, neřekla bych, že je to nervozitou, možná jen nedočkavostí, netuším. Každopádně už asi dva týdny celou noc nespím. Usnu až tak kolem deváté ráno.

Jinak jsem ale už odeslala dva 30kg balíky lodí do školy. Došly už asi po 12 dnech, z čehož jsem byla nadšená a v pondělí budu posílat ještě jeden balík, abych si s sebou vezla jen jeden kufr. Zjistila jsem, že spoustu věcí skutečně budu muset dokupovat na místě. Jde hlavně o oblečení a vybavení do přírody, protože to jsem skutečně nikdy v životě neměla ani nepotřebovala. Takže budu potřebovat jedny z těch příšerných, nevkusných hiking boots a taky jeden šílený, sportovní batoh. Pláštěnkové kalhoty (omg, ani nevím, co to je, každopádně to bude určitě hodně hrozné) a hlavně nějaké zimní boty. Tím myslím skutečně zimní. Nejen, že se budu muset brodit sněhem 75% školního roku, abych se dostala do LAB (Lowenstine Academic Building), ale dokonce nás někdy v lednu vytáhnou na čtyřdenní trek někam do lesů. Když budu mít velké štěstí, nebude se ten trek počítat do akademické absence a já tak budu moci onemocnět. Nehledě na to, že si vážně nedokážu představit, jak bych ve svém 15+°C spacáku spala v téhle zimě. Ze sportovního vybavení je toho vážně hodně, co nemám.

Odeslala jsem své regsitrační formuláře a už jen čekám, až mi přidělí "bathmate". Předběžně jsme projevila zájem o docela dost aktivit a klubů i o několik sportů. Nevím, jestli budu mít čas, abych hrála varsity sport (za školu), protože hráči mají pak tréninky každý den dvě hodiny. Zapsala jsem se ale na softball, soccer a golf. Předběžně. Z Community Service jsem si předběžně vybrala být členkou týmu kolem školního literárního magazínu, být v knihovně a asistovat u veřejných akcí školy. Z aktivity mimo campus pak mám asistenci učitele v okolních školách, práce v nemocnici a v místní YMCA. Vynechala jsem všechno jako sázení stromků a stavění stanů a podobné manuální práce.

Taky mi přišel už asi před týdnem Handbook, který se nakonec zas až takovým handbookem být neukázal, jako spíš plannerem. Myslím, že je to naprosto nejlepší handbook, který jsem od škol viděla. Je perfektně organizovaný, přehledný a každá informace je užitečná. Pominu už fakt, že na každý týden máme hesla jako "compassion", "honesty", "justice" apod. doprovázené citáty (Goethe a Lenin na jedné straně, Oprah a nějaký jejich basketbalový coach na straně druhé). Není to tak hrozné, jak to vypadá. Zatím... :) Někdy je ale handbook až směšný, například je tam vložený zaškrtávací seznam ptáků s kolonkou pro čas a datum vidění, omg XD. Nebo třeba co máme dělat v případě setkání s medvědem, tornáda, ohněm etc. Jejich definice plagiarismu je obsažena na čtyřech stranách. Postihy na dalších čtyřech. Ale je pravda, že s tím vším jsem počítala. Hodně lidí, co mě zná, by bylo v šoku. Ale možná nakonec měl náš vůdce pravdu - v dnešní společnosti už jsou mladí lidé tak zmatení možnostmi, neustálou potřebou výběru, že po nějaké době už vyhledávají určitý řád. Nevím ale, jestli je to skutečně můj případ...

Koupila jsem si Moleskine Diary na 18 měsíců a jak je u mě zvykem, handbook jsem třikrát celý přečetla a všechny data a informace (je tam přiložen kalendář školních akcí den po dni) jsem přepsala do diáře. Nechci používat ten jejich planner, kde je na titulní straně list "se zdviženou pěstí" ("vždyť ten list jenom běží!") a nápisem, který jsem ještě tak úplně nepochopila: Fear the Leaf.

Jinak mě ale strašně potěšily všechny drobnosti kolem školy. Něco, na co vůbec nejsem zvyklá, na zájem, na to, že si můžu vybrat, že se mě někdo ptá, jestli to tak bude pro mě v pořádku a tak. První drobnost už byla ta, když mi Mary najednou napsala, jakou mám velikost, že na mě bude čekat školní mikina. Další byla, když mi napsala, jaké jméno chci mít vyryté na mé nameplate. Další drobnosti jsou třeba neustálé věty o tom, jak jsou všichni excited až se na podzim uvidíme. Je to skvělý pocit, vážně se tam strašně těším!

Letenky: Už mám konečně letenky, které jsou i celé v pořádku. Nejdřív tam byl problém, že natiskli jen "K" místo celého jména, což by mohl být problém. Myslela jsem, že budu muset platit přetisknutí, vypadalo to tak, ale nakonec jsem to nějak vyřídila, že mi to přetiskli zadarmo, protože to byla jejich chyba. Letím tedy takto:

09. srpna 12:50 PRAHA - ATLANTA
10. srpna 08:20 ATLANTA - MILWAUKEE
10. srpna 14:45 MILWAUKEE - RHINELANDER

Nejvíc mě děsí let do Rhinelanderu, kam letím s nějakou malou "cesnou" (vím, že to cena není, ale v typech letadla se moc nevyznám a když to letadlo vidím, prostě se mi hned vybaví cesna XD) pro pár lidí.

Víza: Nejdřív jsem myslela, že to nebude žádný problém. všechny dokumenty jsem měla, výpisy z účtů, dopisy od školy. Jenže čím víc se blížil pohovor, tím víc jsem na internetu narážela na to, že někomu víza nebyla udělena. V den pohovoru jsem byla strašně zmatečná, ale probíhalo to docela fajn. Vzali mi otisky prstů. Zaregistrovala jsem se a čekala na pohovor. Dva lidi přede mnou víza nedostali. Jedno bylo turistické a ten pán vůbec neovládal angličtinu, což tedy nechápu, proč by měl, když tam jede jen jako turista. Nicméně mu vízum nedali. Druhá slečna byla studentka, moc jsem neslyšela, jen vím, že jí vízum také neudělili, což mě docela vyděsilo. Pak jsem šla na řadu já, byla jsm vážně strašně ve stresu, úplně mi začaly vypadávat slovíčka. Na otázku, jestli chci v USA zůstat do konce mých středoškolských studií, jsem raději odpověděla, že nejspíš ne, že stipendium mám jen na rok. Ukázala jsem účty, že mám na zpáteční letenku, stále jsem opakovala, že tady mám rodinu i nemovitosti a v USA nikoho neznám. A nakonec si mě konzul jen minutu bedlivě prohlížel a vízum mi udělil. Byla jsem vážně mimo, takže když jsem docházela, vypadly mi z rukou všechny papíry a snášely se kolem mě k zemi. Ale cítila jsem úlevu.

Dokumenty: Poštou jsem dostala program prvních dvou týdnů, kdy co a v kolik probíhá. První týden je International Student Orientation, kde nás bude opravdu málo a půjde hlavně o to, abychom se rychle dokázali sžít nejen s angličtinou, ale i třeba se zásuvkami, jiným napětím, zvyky apod. Druhý týden je Student Orientation, který se dělí ještě na Move-In Day (příjezd všech studentů a stěhování se do dormů), Registration Day (celý den probíhá registrace, protože je toho vážně hodně - píší se rozdělovací testy, dělají se výkonostní sportovní testy, zápis do atletických skupin), Fair Shopping Days (tedy dny, kdy nakupujete na trhu, znamená to, že přes den probíhají ormálně hodiny a vy je navštěvujete,a ybste viděli, o čem jsou, jaký je profesor a tak, a pak si je buď zapíšete nebo ne, vlastně si takhle vybíráte akademický rozvrh; to smaé rpobíhá i s účastí v kroužcích, které se netýkají sportů, které hrajete za školu, ale všech ostatních aktivit) a také Convocation, což je oficiální slavnostní začátek školy, kterého se účatsní i rodiče. Pak probíhají různé expedice, večeře, setkání apod. A nakonec 20. srpna začíná škola.
Dostala jsem taky předběžný program aktivit na tento školní rok, vlastně tam ani není nic moc zajímavého. Je tam uvedené, kdy se konají SAT/ACT, kdy jsou různá Performing Arts vystoupení, kdy orientace a expedice, kdy začínají/končí semestry, kdy jsou rodinné víkendy, prázdniny atp.
Další dokument byl o Exploration Week, což je týden, kdy každý ročník vyrazí společně na různý výlet. Můj ročník vyráží na kolech po Wisconsinu (velmi pěkné, ehm). V rámci toho budou pobíhat různé přednášky o přežití, první pomoci, přírodě apod.
Nakonec přišly údaje k registraci na stránkách, kde jsem si stáhla další dokumenty a hlavně Registration Form.

Registration Form: To je 25 stránkový formulář, který mě zaregistruje do jejich systému. Vyplňují ho ale i stávající studneti a to každý rok. Spoustu věcí už jsem dřív vyplňovala, například kontakty na mou rodinu. Je tam velká sekce o zdraví, něco vyplňuji já, něco doktor a zubař. Pak formuláře na podepsání, například, že souhlasím já i moji rodiče s tím, aby si na škole nechali mé práce, poskytli univerzitě mé reference apod. Dále několik formulářů, kde vyplňuji, jaké sporty chci za školu hrát (já v prvním trimestru volleyball, ve druhém nic, ve třetím softball), jaké aktivity mě z jejich nabízeného výběru zajímají (v mém případě zaškrtnuto cross country skiing, tennis, figure skating, astronomy, outdoor leadership, weightlifting, yoga, dance, ballet, community service: tutoring, scrapbooking, debate, speech making, art expression: photography, creative writing, drawing, painting, ceramics) a o jaké jiné kroužky bych měla zájem (europe countries and culture, poetry club, debate club, movie club, creative writing, ancient literature, politics, economics and bussiness). Dál si mohu zaškrtnout kostely (i synagogu), které mě zajímají kvůli mším a také charterový autobus a města, o která mám zájem (já zaškrtla všechny: Stevens Point, WI, Madison, WI, Milwaukee, WI, Des Plaines, IL).
Dále Registrace obsahuje i formulář o mé budoucí "bathmate" (sdílíme jen koupelnu, ne pokoj), kde zaškrtávám, jestli věty souhlasí nebo ne. Například že trvám na budíku, nepouštím si nahlas muziku, mám ráda svůj prostor v pokoji, ale neudržuji ho organizovaný a vždy uklizený, preferuji extrovertní spolubydlící před tiší a nechodím spát kolem 11 večer. Pak jsem vypsala, jak by mě popsal můj nejlepší přítel a uvedla další informace o mé vysněné spolubydlící.
Dál už je vlastně Registrace jen o zdraví a potvrzení statusu atleta (tedy toho, kdo hraje jakýkoliv sport za školu) a o formulářích, které je nutné podepsat, že jsme s jejich obsahem vyrozuměni.

Další on-line dokumenty: Stáhla jsem dalších 6 dokumentů. Handbook atleta, informace o PSO (Parent-School Organization), Host Family Promo (vypadá to, že mi bude udělena Host Family, u které zůstanu přes prázdniny, každý mezinárodní stduent se se svou rodinou setká během International Student Orientation), Student Photos Information (informace o tom, že po příjezdu nás fotí na přístupové karty a dokumenty, v září do ročenky a v říjnu se fotky do ročenky mohou ještě přefotit), What To Bring /and what to leave home/ (co si přivézt s sebou, obsahuje i informace, co není povolené, co je povolené s výhradami, jaký je dress code, apod.) a Room Diagram (podrobný diagram pokoje, kde je vše přesně rozkresleno a u všeho! jsou uvedeny rozměry, například i u toho, kolik měří dveře nebo matrace a podobně).

To je asi tak všechno, co je kolem školy nového. Poslední dobou si svůj odjezd uvědomuji mnohem víc, protože s některými lidmi jsem se už musela rozloučit, třeba se svou školou. Je to zvláštní, přijde mi, že mám už strašně málo času a snažím se dohnat vše, co jsem nestihla. Třeba si fotím Pražský hrad a vůbec Prahu a tak. Tenhle týden bych také chtěla odeslat ty balíky, protože na lodi tam putují 4-6 týdnů, tak abych je tam měla včas.
Jsem příjemně vzrušená, ale na druhou stranu mám trochu strach. Musím si koupit webkameru a spoustu dalších věcí, jako třeba i ponožky a tak. Už jsem si koupila alespoň boty, protože jsem do teď skutečně neměla žádné boty na běhání. Můj pokoj teď vypadá naprosto katastrofálně, protože všude mám roztahané věci, po zemi, na posteli (z které je vždy jen odvalím na zem, když jdu spát), oblečení mi visí i na rotopedu nebo na televizi. Připadá mi, že mám strašně málo času...

Dnes mi tedy Mary odpověděla, jak jí to je velmi líto, že by o mě měli skutečně zájem. A že to stipendium bylo myšleno na všechny tři roky na jejich škole. Ptala se jestli může cokoli udělat nebo říci, co by ještě změnilo moje rozhodnutí. Úplně mě to dostalo. Nejenže si myslím, že je to naprosto skvělý člověk, navíc mi ale ještě nakonec chtěli dát to stipendium na všechny mé ročníky. Každopádně to bylo den po tom, co jsem odeslala kontrakt na Conserve, nemohla jsem už měnit svá rozhodnutí a musela nést jejich váhu. Každému nejspíš došlo, že když jsem se rozhodovala mezi Conserve a Lyndonem, bylo to rozhodování mezi studiem a zábavou. Conserve má skutečně působivé akademické výsledky, nicméně zábavy tam asi až tolik není, také je zaměřena víc na sport než na umění. Lyndon pro mě byl vidinou větší zábavy, volnosti, poznávání i jiných částí Ameriky, ale mnohem slabší akademickou půdou. Nakonec ale psaní s Mary dopadlo tak, že nyní mám vlastně stejně nějakou jistotu. Kdybych na Conserve skutečně umírala (rok to tam možná ještě bude fajn, ale tři roky uprostřed pustiny?), můžu se znovu přihlásit na Lyndon. Nemusela bych ani procházet tím procesem, jak napsala Mary. Takže to možná ještě dopadlo mnohem lépe. Můžu poznat dvě naprosto rozdílné školy, i dva rozličné státy.

Jinak si mezitím píšu s Philem. Dost mě znepokojuje, že o té škole vlastně mám strašně málo informací. Handbook mi prý přijde až v červnu. Vůbec nevím, kdy si budu volit předměty, Phil napsal jen, že si zatím můžu pročítat jejich katalog, úplně vynechal mou otázku ohledně toho, zda si můžu vzít i kurzy určené pro vyšší ročník nebo jestli mi uznají kredity odsud (skutečně nechci mít jejich biologii, která je zaměřená na rostliny, a ty já jsem měla celý tenhle rok a mám jich skutečně dost).
Taky vím, že nedovolují studentům ledničky, nicméně nic jiného o vybavení pokoje nevím. Phil vždy jen napíše, že to bude v "June packet". Mám z té školy trochu strach.

Našla jsem si také lepší letenky, díky bohu poletím mnohem lépe, i když se té noci na letišti nevyhnu. Letěla bych do Atlanty, kde bych měla 15 hodin na přestup, takže bych se vůbec neděsila, jak dlouho mi zabere imigrační a kufry a tak. A pak ráno do Milwaukee, Wisconsin, kde bych měla dalších asi 5 hodin na přestup do Rhinelander. Stejně tam ale budu o den dřív. Nechápu proč, ale v ten jeden den prostě letadla do Rhinelanderu nelítají, ale v ostatní dny kolem v pohodě.

Teď jinak nic moc jiného nestíhám. Ve škole mám finální období, píšu toho strašně moc, protože jsem na dost testech chyběla. Pak vždy ještě letím do práce, kde je poslední dobou mnohem víc práce (vyfotila jsem tu kancelář, fotky uveřejním příště). A teď ještě lítám k doktorce na injekce, aby se mi srovnala anémie - úžasné. Navíc je v Praze už moc velké horko, alespoň je ještě chladný větřík.

Doufám, že mi na Conserve povolí nějaké kurzy určené vyšším ročníkům. Vůbec by mi nevadilo, kdybych místo English 2 měla první semestr studium Shakespearových sonetů a ve druhém "Heaven and Hell in Literature" nebo něco podobného.

Za první výplatu si chci koupit spoustu věcí. Chci si koupit nějaké luxusní pero (miluju novou kolekci od Montblanc, která je dedikována Marlene Dietrich) a nový Moleskine (ten na 18. měsíců, nejspíš, a pak ještě nový na art journaling do USA). A musím si koupit spoustu věcí s sebou, hlavně tedy oblečení a kufry. Už jsem se na nějaké byla podívat a už mám docela představu, které budu kupovat, je mě strašně štve, že se změnilo to, že už můžu mít jen jeden kufr místo dvou. Za druhý platím 25 dolarů, což sice není moc, ale musím to platit na každý ze svých tří letů.

Začala jsem vyklízet svůj pokoj. Vyhazuji staré věci, dávám stranou to, co si budu brát s sebou a to, co ještě můžu prodat na Aukru, třeba tablet nebo kytaru (v životě jsem na ni nehrála, je to jen dekorace). Přemýšlím o svých rozhodnutích a jsem nervózní z té školy, snad už mi přijde víc informací, stále totiž téměř nic nevím o životě tam...

EDIT: Omg, právě mi napsala Philova žena (taky z Admission Committee), že je velmi andšená z mého nástupu na školu už tento podzim a že jako dárek pro mě mají mikinu Conserve School, lol, a v jaké velikosti bych ji chtěla. Nakonec připojila pár vět, jak je "excited". Sice mi mikinu nejspíš asi nepošlou, jen mi ji tam schovají do mého příjezdu, ale stejně... Jinak jsem se ještě dozvěděla, že používání vlastních počítačů je v campusu zakázáno (wtf?). Mohu mít jen ten, který mi dají oni, což znamená, že budou kontrolovat na jaké stránky chodím, jaké aplikace používám a také, jestli skutečně studuji v těch povinných studijních hodinách... Ehm.

Obsahovala následující dokumenty: dopis pro rodiče informující, že mě přijali a že budou rádi, když u nich budu po celou střední školu (!), dopis pro mě informující vlastně o tom samém, dopis od přijímací komise s gratulací a informacemi, smlouva, kde je uvedeno, kolik mi dávají stipendium, informace o pojištění a rozvrh prázdnin a volan v nadcházejícím školním roce + informace kdy mám přijet.

Dali mi podobně velké stipendium jako Lyndon, doplácet budu 3,500 dolarů na školném + pojištění a učebnice a pomůcky. Stále tomu nemůžu uvěřit. Že tam skutečně pojedu, že mě skutečně tahle škola přijala...
Každopádně jsem byla úplně v šoku, když jsem viděla jejich heslo:

the dream... Tohle tedy skutečně byl můj největší sen a když se splnil, je to tedy už minulost.
the school... Škola, kam nastupuji, kterou ale řeším stále teď, má pro mě hodnotu přítomnosti.
the future... Budoucnost, kterou snad ještě budu trávit v USA na univerzitě.

A hlavně to jejich heslo taknějak bylo i mým heslem, až an to, že jsem ho nikdy nedokázala formulovat.

Jinak k tomu letu, je to skutečně tak, že odlétám 9. srpna do Atlanty, Georgia, kde mám 2 hodiny na přestup do Minneapolis, Minesota. Tam budu muset zůstat přes noc asi až do dalšího dne do tří odpoledne a pak odlétám do Rhinelander, Wisconsin, což je letiště jen hodinu od mé školy. Každopádně tam dorazím o den dřív, než je zápis (který je navíc až v deset večer). Ale alespoň si pořádně odpočinu. Nemůžu se dočkat...

Phil mi napsal následující:

Hello Karolina:

Thank you so much for your email. Stefan Anderson, our Headmaster, just handed me your admission file, and confirmed that you have been accepted for admission to Conserve School. Thank you for your patience with this process, which took longer than I hoped and expected. We are excited to welcome you to Conserve School in August!

We will mail to you this week an acceptance letter, which will confirm your acceptance. A contract will follow in the mail, once we have finalized financial details. As I recall, you stated that your family was able to pay no more than $5,000 toward your tuition. Is that correct? Please send me an email which includes the amount of money that your family has in bank accounts, as well as the amount of income your family has had for the past two years. Once we have this information, we will get a contract to you.

Here is a link to our 2008/2009 course catalog, which will give you more information about which classes you can take here: http://www.conserveschool.org/files/08-09%20Course%20Catalog.pdf
Our Academic Dean will help you select courses based on your abilities and results in your past classes, including those you have taken in your Czech school. Please let me know if I can get you other information about this.

Again, welcome to the Conserve School community, Karolina. I look forward to meeting you in August!

Phil DeLong

Ptala jsem se, zda je nějaká možnost vzít si kurzy určené i vyšším ročníkům nebo mít AP kurzy už v Sophomore year (druhý ročník). Dělala jsem si totiž na internetu rozřazovací test z matematiky, který mě zařadil do Calculus, což je nejvyšší skupina a teď bych měla podle rozvrhu jen Algebra II. Naštěstí mi ještě nenapsal ani nic o tom, jak je přesvědčen, že bych si měla vzít ESL program, tedy pro ty, jejichž rodným jazykem není angličtina. Byla bych raději, kdybych byla zařazena do normální třídy.

Každopádně tím vyvstává další otázka. Stále jsem totiž neodpověděla Mary na její e-mail. Je mi neuvěřitelně špatně z toho, jak jednu z těch škol budu odmítat. Nedokážu si představit, že bych teď Philovi na tohle odpověděla, že jsem si to rozmyslela a chci do Lyndonu, nebo že bych Mary, která byla tak milá a už o jejich přijetí vím měsíc, napsala, že bohužel, že jsem se přihlásila na jinou školu... Navíc mám poslední dobou vážně strašný strach z té přírody na Conserve. Já nejsem zrovna ten typ, který miluje přírodu, stanování, chození na túry a tak. Bojím se svého rozhodnutí. Bojím se, že bude špatné...

V 15 jsem si myslela, jak snadno teď konečně seženu nějakou brigádu, nicméně v Praze je to snad ještě horší než někde v menších městech, kde vás mohou zaměstnat přátelé nebo rodiče atp. Jediná (docela) vyhovující práce byl telemarketing, kde mě ovšem opět odmítli s věkem. Příští rok jsem tam přišla znovu, hranice totiž byla 16 let, nicméně ji stačili za tu dobu zvednout o další rok. Plnoletí musíte být i na pomocné práce ve skladu, přepis dokumentů do počítače, dokonce i na zametání kanceláří. Před půl rokem jsem ale přišla na v té době dost nereálnou možnost, má matka se přátelí s poslancem Dubem a tak nějak před ním prohodila něco v tom smyslu, zda nepotřebuje jakoukoliv pracovní sílu. Nakonec mě pozvali na pohovor, byla jsem perfektně připravená se složkou všech podporujících dokumentů, má vysvědčení, certifikáty i ocenění za ročníkové práce a jejich hodnocení. Dlouho se ale zdálo, že opět bude problémem můj věk, nevzdala jsem to, ale a trpělivě čekala, až mi zavolá Kristýna (velmi milá asistenka posl. Duba). Nakonec mi domluvila schůzku s členkou zahraničního výboru jinak také osobní asistentkou premiéra. Ta byla mými dokumenty poměrně nadšená a domluvily jsme se na jasné spolupráci. V budoucnu bych mohla pracovat i z Ameriky, právě i díky tomu, že zatím pracuji na novém informačním webu, který má být o amerických volbách. Tím jen spojím to, co mne zajímá i s prací. Zatím sestavuji poměrně důležitou část stránek a to profily tří hlavních kandidátů - Hillary Clinton, Barack Obama a John McCain. Na českém internetu jsou bohužel velmi povrchní informace jak o kandidátech a jejich cílech tak o volbách obecně, například jediný internetový server nevydal překlad žádné z kandidátských debat a nezprostředkoval tak velmi důležité informace. Na to se chystám také zaměřit, teď jsou ale prioritou samotné profily.

Myslím, že ta práce nemohla být lepší! Nejen že mne volby v Americe zajímají, ale také pro mě nebude překážkou odjezd právě do USA. Navíc mé jméno bude pravděpodobně uvedeno jako autor. A také jsem již získala (a získám) naprosto nepostradatelné kontakty. A vím, že vždy se můžu vrátit zpět do České republiky a pracovně navázat právě tam, kde bych skončila a poslanecká sněmovna zas tak špatné místo není, když se na to (jako já) díváte jen z hlediska kontaktů a financí.

Dnes jsem také mluvila s Philem z Conserve School, volal mi na interview. Ptal se mě, jestli mám nějaký "systém" podle kterého řídí svůj život, nějakou mantru nebo tak. Nevěděla jsem, co říct (navíc to znělo trochu podivně), pak jsem si ale vzpomněla, proč jsem si zvolila název adresy právě dreamcomingtrue. A ano, věřím, že se každému jeho sny mohou vyplnit. Bohužel je to skutečně jen na něm a jen pramálo to ovlivní někdo jiný než on sám. Ale důležité je to poselství, že sny se mohou stát realitou. Ať už jen ve spánku, nebo i ve skutečném životě. Před třemi měsíci se mi ani v tom spáku nezdálo, že bych kdy mohla mít práci na tak vysoké pozici (navíc v mém věku) nebo že bych kdy mohla studovat na střední škole v Americe a že by mi to studium dokonce někdo plně zaplatil (zvláště když to není nijak malá ani zanedbatelná částka). A tak jen potlačím veškeré myšlenky oddané vědě a pojmu nepravděpodobnost, tiše skloním hlavu a přiznám, že sny se skutečně plnit mohou.

Tak jsem se tedy pak zabývala brožurou. Všechny dokumenty jsem přečetla snad pětkrát vždy při cestách tramavjí na Febiofest a mezi filmy jsem si listovala v jejich studijním programu, abych si vybrala hodiny. Lyndon má každý den 7 period, takže to znamená, že si musím vybrat minimálně 5 a maximáln 7 předmětů. Žádný z nich vlastně není tak úplně povinný, ale musíte splnit určitý počet kreditů, abyste postoupili do dalšího roku a celkový počet kreditů na odmaturování. V Angličtině na odmaturování musím mít 4 kredity, takže ji vlastně musím mít každý rok (já, protože nastupuji o rok později, dokonce v jednom ročníku 2x).

Mary mi napsala, jaké předměty by si představovala ona, abych měla a pak jsme to v několika e-malech dávaly úplně dohromady. Nejdřív jsem si chtěla vzít i cizí jazyk, španělštinu nebo japonštinu, ale na ně mi prostě nezbylo místo. Nakonec mám:

American Literature Honors: Literatura na vyšší úrovni. Jsem ráda, že nakonec mám normální literaturu a ne literaturu v programu ESL (English as a Second Language).

Biology Honors: Na vyšší úrovni jsem si mohla vybrat mezi biologií nebo chemií. Fyzika je až odpříštího ročníku, takže jsem si vzala biologii vzhledem k tomu, že mě zajímá oceanografie. I když se mi chemie v principech experimentů a zábavy taky docela líbí.

Algebra 2 Honors: Popravdě doufám, že po nějakém matematickém testu budu zařazena do Calculus nebo Pre-Calculus. To, co obnáší tento kurz, jem už všechno vlastně dělala a to je na vyšší úrovni. Ale zase netuším, jestli mohu chodit na kurzy určené junior/senior ročníkům.

World Civilizations: Vzala bych si US History Honors, kdyby mi Mary neřekla, že kurzy Honors mohu mít za rok jen tři. Z obecných kurzů mě pak zaujalo nejvíc World Civilizations, což jsou vlastně i dějiny umění a filosofie a tak. Vážně se na to těším!

Art 1: Tady jsem si vybírala mezi Art 1 a cizím jazykem. Ještě nevím, jestli si to nakonec třeba nezměním. Chtěla bych mít obojí! Art 1 určitě chci, protože bez jeho absolvování se ani v budoucnu nemůžu zapsat na žádné jiné umělecké kurzy a navíc se mi líbí způsob výuky umění na amerických školách. Ale zase bych ráda měla i jazyk. Ještě uvidím.

Physical Education / Health: PE je vlastně jako tělocvik a mám ho první semestr. Druhý mám něco jako zdravovědu, což mě nijak zvlášť netěší, klidně bych se bez ní obešla.

ESL Writing / *: ESL Writing je pro studenty, jejichž rodným jazykem není angličtina a je to kurz na jeden semestr. Naučí mě, jak psát eseje nebo úřední dopisy a zároveň to tedy bude i výuka gramatiky a rozšiřování slovní zásoby. Na druhý semestr jsem se ještě nerozhodla, co si zapíšu za kurz, je na to ještě dost času. Jelikož ale kurzy na jeden semestr jsou docela nic moc, tak nevím. Asi si zapíšu nějaký umělecký kurz, pokud mi to dovolí, když v té době ještě nebudu mít zakončený Art 1. Uvidím.

Po vyřešení mého rozvrhu jsem ale znovu začala bádat and tím, proč smlouvy stále nepřicházejí. Napsala jsem několik mailů Mary, ale na některé ani neodpověděla a já se začala bát, že si to třeba rozmysleli nebo tak. Dneska už ale odepsala, že se možná stala chyba a že ty dokumenty pošle znovu. Takže stále nervózně čekám až přijde skutečná smlouva, která mi dá konečně chvíli klidu, že už o tu šanci nemůžu přijít. Snad.

Začalo to naprosto náhodným zablounění na fórum, kde jsem našla příspěvky Lii Jak získat stipendium?. Předtím jsem měla už nastudované veškeré možnosti studia v zahraničí, které Česká republika nabízí (viz zde), předpokládala jsem, že bych se hlásila na mezinárodní školy, které jsou v Praze, jenže pak mi všechny řekly, že tenhle rok nenabízí stipendia. A najednou jsem objevila články Lii, která mluvila o možnosti, jež mě ani nenapadla!

Na konci února jsem si v databázi Peterson’s začala prohlížet školy. Bylo jich tolik, že jsem nejdřív sice procházela jejich stránky a četla si o nich, ale nakonec to skončilo jen u mechanického ctrl+c ctrl+v u jejich kontaktů. Pak jsem posala svůj prvotní e-mail, kde jsem psala, jaké mám výsledky ve škole, proč chci studovat v zahraničí a nakonec velká otázka, jestli mi mohou zaplatit stipendium. Hodně škol odpovědělo, že zahraničním studentům stipendia nenabízí, některé, že je už pozdě a jiné, že můžu hned poslat přihlášku. V tu dobu jsem si vytiskla všechny přihlášky, co mi kdo poslal, nebo mě na ně odkázal. Měla jsem asi 15 škol. Pak jsem je redukovala podle preferencí a zbylo jich 8. V té době jsem si už našla své vysněné školy. A začala jsem vyplňovat přihlášky. Ředitel, který také studoval v USA, mi velmi pomohl a doporučení mi napsal do pár dnů. Některá doporučení se ke mně dostala až po pár týdnech díky vytíženosti mých profesorů (ještě teď některá doporučení nemám u sebe!).

Také jsem sama musela vyplnit přihlášky, napsat eseje a přeložit několik podpůrných dokumentů. Když jsem ale konečně udělala jednu přihlášku, byla jsem nadšená a hned ji odeslala s tím, že má doporučení přijdou později. To bylo na Lyndon Institute. Ti mi ale hned asi za týden napsali, že mě přijali už na základě toho, co jsem jim poslala! Tedy mé přihlášky, dvou esejí, čestného prohlášení o našich příjmech, doporučení od angličtinářky, mého vysvědčení, diplomu z Anglie o úrovni mé angličtiny a překladem mého výstupního hodnocení z minulé školy a ocenění za jednu z mých ročníkových prací. Napsali, že mi FedExem posílají všechny dokumenty, smlouvu, spoustu papírů o škole a také to, kolik mi chtějí nabídnout finanční pomoc. Nevěděla jsem, jestli jsem si to dobře přeložila, že už se rozhodli, kolik mi chtějí nabídnout, nebo mi jen posílají formuláře na přihlášení se o finanční pomoc.

Lyndon Institute byla jedna z (nově 3 zredukovaných) škol, na kterou jsem skutečně chtěla. Další byla Conserve School ve Wisconsinu pro akademicky nadané, která byla mým největším snem (jen mi vadilo, že je až příliš pro-ekologická a že je sice v krásné přírodě, ale úplně odtržená od civilizace) a Wasatch Academy v Utahu, o které jsem vlastně ani nic moc nevěděla. Pak začal první den Febiofestu a já přišla domů o půl druhé, podívala se na mail a Mary mi psala, že dnes odeslala ty formuláře a že mi teď posílá jejich kopie v příloze. Zastavil se mi dech a hypnotizovala jsem úvodní obrazovku Wordu, než konečně otevřel první z formulářů. V něm oznamovali mým rodičům, že mě přijali do grade 10 pro příští školní rok a všechny podrobnosti o tom, jak se tam dostanu. Pak ještě psali, jaké předměty by si představovali, že bych si vzala a já jsem byla naprosto překvapená! Všechny byly honors, což znamená, pro nadané studenty. A také mě překvapilo, že mi dali Americkou literaturu, takže si nemysleli, že bych potřebovala angličtinu jako gramatiku aj. nebo ty speciální kurzy pro studenty, jejichž rodným jazykem není angličtina! Ty předměty si samozřejmě mohu upravit, to mi napsali, jen co si myslí oni, že by pro mě bylo nejlepší.

Další dokument byl jen informace o škole. Já už jsem byla naprosto vzrušená, když jsem otevírala další dokument, kde uváděli vše o školném a o tom, kolik z něj nemusím platit. Nejdřív mi to nedocházelo, hledala jsem ve slovníku, jestli “less” znamená skutečně “bez” nebo “mínus”, protože mi udělili stipendium na školné 22.000 dolarů a další Euro stipendium 5.000 dolarů a já bych celkově doplácela jen 5.500 dolarů, což je při současném kurzu jen něco málo přes 90 000 Kč! Vůbec jsem tomu nevěřila, že by mi někdo v Americe dal půl milionu stipendium bez toho, aby mě viděl nebo se mnou mluvil po telefonu!

Pak jsem do pěti do rána studovala všechny dokumenty, moc jsem nespala, nešlo to. Teď tedy jen čekám, až mi přijdou ty dokumenty FedExem. A přemýšlím, jak řeknu ostatním školám, kam jsem už také poslala přihlášky, že tedy nejspíš ne. Ještě mi trochu v hlavě hlodá ta Conserve School, protože jsem se do ní skutečně zamilovala, ale nevím… Musím odpovědět do 15. dubna, jinak to stipendium nabídnou někomu jinému. Na Conserve School jsem ale ještě neposlala všechna doporučení, ani nevím, kdy se mi vrátí a nevím, jestli by taky tak rychle odpověděli, kolik by mi dali, jako Lyndon Institute. Ani nevím, jestli bych si pak tu školu skutečně vybrala. Prostě teď váhám, co dál.

Čekám, až mi dokumenty přijdou poštou. A cítím se naprosto neskutečně. Můj Americký sen už je snem jen z poloviny, druhá polovina se totiž už stala realitou…