Učební texty Aplikované psychologie- porodnictví jsou určeny především pro studentky oboru porodní asistentka, které již absolvovaly výuku obecné psychologie, psychologie osobnosti, sociální a vývojové psychologie a orientují se i v psychopatologii.

Obor porodní asistence se stal v roce 2002 oborem vysokoškolským, bakalářským.

19.7. 2005 byla přijata na zasedání Mezinárodního výboru porodních asistentek nová mezinárodní definice porodní asistentky:

…Porodní asistentka je uznávána jako plně zodpovědný zdravotnický pracovník; pracuje v partnerství se ženami, aby jim poskytla potřebnou podporu, péči a radu během těhotenství, porodu a v době poporodní; vede porod na svou vlastní zodpovědnost, poskytuje péči novorozencům a dětem kojeneckého věku. Tato péče zahrnuje preventivní opatření, podporu normálního porodu, zjišťování komplikací u matky nebo dítěte, zprostředkování přístupu k lékařské péči nebo jiné vhodné pomoci a provedení nezbytných opatření při mimořádné naléhavé situaci.

Porodní asistentka má důležitou úlohu ve zdravotním poradenství a vzdělávání nejen žen, ale i v rámci jejich rodin a celých komunit. Tato práce by měla zahrnovat předporodní přípravu a přípravu k rodičovství a může být rozšířena i do oblasti zdraví žen, sexuálního nebo reproduktivního zdraví a péče o dítě.…

Z této definice vyplývá, jak vysoké nároky na profesi porodní asistentky moderní společnost klade. Porodní asistentka musí zvládat svoji odbornou ošetřovatelskou práci v porodní asistenci, orientovat se v medicínských otázkách gynekologie a porodnictví. Dnešní práce v medicínských oborech je již nemyslitelná bez vhodného psychologického a psychoterapeutického přístupu. Již řadu let se zdravotnický personál učí o propojenosti roviny biologické, sociální a psychologické u člověka a o jeho vazbě na vnější životní prostředí. Z praxe však stále přicházejí připomínky, že se ještě medicína zaměřuje více na izolovanou funkci orgánů a ne na celého člověka, na jeho tělo, duši, emoce a prostředí, v němž se člověk pohybuje. Přitom již řada vědeckých poznatků prokázala, že psychologickou a sociální cestou se může měnit biologická stránka člověka a naopak.

Zvláštností oboru gynekologie a porodnictví je, že se zabývá jen ženskými nemocemi, problémy a stavy. Proto je ústřední postavou tohoto učebního textu ŽENA. Porodní asistentka má jako klientky ženy, se kterými …pracuje v partnerství, aby jim poskytla potřebnou podporu, péči, radu…Aby fungoval partnerský vztah, musí v něm docházet ke vzájemnému porozumění, pochopení a úctě. Proto se v prvních kapitolách zabývám problematikou ženské psychiky, vývoje k ženství. Studentky by se měly naučit respektovat individualitu každé ženy, ale znát i některé intersexuální rozdíly v lidské psychice. V kapitole o ženské psychice se studentka dočte například, že se ženy (na rozdíl od mužů) realizují a definují především prostřednictvím vztahů a péče o druhé. Na jedné straně nás tato informace upozorňuje na psychosomatické souvislosti - žena bude tedy i zranitelnější v oblasti vztahů k druhým (především svým blízkým) a její potíže mohou souviset s neřešenými nebo konfliktními vztahy. Na druhé straně nemůžeme tuto informaci absolutizovat. Nad jednotlivými zobecněnými poznatky vždy stojí individuální jedinečnost člověka, rozdíly neplatí pro každou ženu nebo každého muže. Cesta vývoje je neopakovatelná.

Porodní asistentka pracuje s ženami …ale i v rámci jejich rodin a celých komunit…Porodní asistentka musí pracovat často s celým párem (klientka-partner), a někdy i s rozšířenou rodinou (dětmi v rodině, prarodiči). Především v oblasti porodnictví je v dnešní společnosti období těhotenství a porodu prožíváno společně, partner je stále častěji účastníkem kurzů předporodní přípravy nebo porodu. V některých západních zemích jsou při porodu účastni i sourozenci novorozeného dítěte. Těhotné ženy se obrací na porodní asistentku s radou jak připravit malé sourozence na příchod nového člena rodiny. Proto je v každé hlavní kapitole zpracována problematika i z pohledu nejbližšího sociálního okolí ženy.

Žena ve svém vývoji prochází řadou kritických mezníků, z pohledu reprodukčního jsou těmito mezníky: první menstruace, těhotenství (porod, šestinedělí) a klimakterium. V tradičních společnostech jsou vždy provázeny velké životní změny řadou rituálů, které, ač jsou často bolestivé, pomáhají jedinci s přijetím nové role ve společnosti (dospělé ženy, matky, staré moudré ženy). V západní společnosti rituály chybí a o to více se vyskytují některé poruchy a potíže, se kterými by se v tradiční kultuře porodní asistentka nesetkala. V péči o ženu musí porodní asistentka vždy zohlednit vývojové a věkové hledisko, které s sebou přináší i specifické problémy a jevy.

Porodní asistentka pracuje se ženou především…. během těhotenství, porodu a v době poporodní; vede porod na svou vlastní zodpovědnost, poskytuje péči novorozencům a dětem kojeneckého věku. Hlavní kapitoly učebního textu: Těhotenství, Porod a Šestinedělí se vztahují k psychologické problematice fyziologického průběhu těchto období u ženy i dítěte; k nepříznivým psychologickým a sociálním faktorům, které mohou fyziologický stav ovlivnit; velká pozornost je věnována psychosomatice a psychoprofylaktickému působení. V problematice psychosomatiky vím, že se pouštím „na tenký led“, protože je velice obtížně definovatelná a řada autorů se na ni dívá z různých pohledů, odpovídajících jejich psychologickému zaměření. Dokonce je sporné nazývat psychosomatiku psychosomatikou, ale nějakým způsobem se v textu snažím přiblížit, že:

• některá somatická onemocnění mají bližší souvislost s problémy psychickými a sociálními,
• psychosociální vlivy mohou spolupůsobit na vzniku, rozvoji nebo udržení somatických potíží,
• somatická nemoc vyvolává určité změny v psychice,
• některé medicínské zákroky působí více na psychiku, která pak může ovlivnit průběh těhotenství, porodu, šestinedělí.

Psychosomatická medicína, někdy nazývaná též psychoterapeutická medicína se „zaměřuje na pacienta - člověka, který nějaký je (osobnost), někde žije (rodina, obec) a v životě ho leccos potkalo (životní události, tranzitorní a vývojové krize).“(Baštecká B.a kol.,2003, str.217) Vzniká zde snaha zaměřit léčbu směrem k pacientovi, ne k nemoci. Vnímat v dnešní biologicky, technicky a vědecky orientované medicíně duši a tělo jako celek, je velice obtížné. Je však možné vidět a všímat si vzájemných propojení a souvislostí. To je i jedním z úkolů porodní asistentky.

Ke každé hlavní kapitole je zařazena i problematika sexuality, protože práce porodní asistentky zasahuje …i do oblasti zdraví žen, sexuálního nebo reproduktivního zdraví. Vladislav Chvála (2004) upozorňuje na specifika práce gynekologa, jehož práce je značně rutinní a často založená na značně neosobním jednání. Vysvětluje to tím, že dotýkání se pohlavních orgánů je spojeno s intimitou, sexualitou a kontakt s nimi je obestřen v mnoha kulturách řadou pravidel. Možná tedy proto musí být tělesné vyšetření v těchto místech provedeno rutinním způsobem, který je pro obě strany snesitelný. Tady je, myslím, prostor pro porodní asistentku, která bývá v bližším a osobnějším kontaktu se ženou a byla by schopná otevřeně a přirozeně hovořit o sexuální problematice s klientkou. Oblast sexuality totiž velice úzce souvisí s onemocněními v oblasti ženského genitálu.

Péče porodní asistentky zahrnuje … zjišťování komplikací u matky nebo dítěte. V tomto ohledu nesmí porodní asistentka zapomínat na komplikace psychologické a psychiatrické. Kapitoly tedy obsahují i problematiku psychopatologie. Porodní asistentka by měla umět rozpoznat komplikace, vytipovat rizikové skupiny žen a zajistit pomoc. K tomuto tématu se vztahuje i to, že porodní asistentka je schopná zprostředkovat přístup k lékařské péči nebo jiné vhodné pomoci. Jako jeden z hlavních cílů učebního textu jsem si určila dovést studentky k tomu, aby byly schopné z teoretických znalostí psychologické a sociální problematiky vybrat spolu s klientkou nejdůležitější oblast, kde problém řešit, a byly schopné doporučit konkrétního odborníka, na kterého se může žena dále obrátit. Během výuky by měly studentky samostatně vyhledat místní kontakty na odborníky ze souvisejících oborů, především:

• psychology
• psychoterapeuty
• sociální pracovnice
• rodinné a manželské poradce
• sexuology
• speciální pedagogy
• azylová zařízení
• mateřská centra
• a jiná podpůrná sociální zařízení

Studentky by měly vědět, KDO, JAK, JAKOU METODOU může ženě pomoci, měly by být schopné ženu s metodou seznámit, motivovat ji k vyhledání pomoci. Rozhodnutí však vždy nechat na klientce, respektovat její přání i možnost úplného odmítnutí pomoci klientkou. Mám dojem, že v naší společnosti na jedné straně přeceňujeme touhu pacientů po pomoci a na druhé straně pomoc ani nenabízíme. To, myslím, je třeba napravit. Pomoc aktivně nabízet, ale způsobem, který klienta nedevalvuje a ponechává odpovědnost za jeho zdraví a psychickou pohodu jemu samému. Každý duševně zdravý jedinec má právo vlastní volby, je schopen činit rozhodnutí a nést za své jednání plnou odpovědnost. Porodní asistentka jen může ženě pomoci poznat její možnosti, pochopit a využít její schopnosti.

Na zdravotnického pracovníka jsou skutečně kladeny vysoké nároky. Není jednoduché si v moderním medicínském prostředí s velkými nároky na ošetřovatelskou péči, s nedostatečnou ekonomickou motivací a s často podprůměrným zabezpečením personálním najít čas na rozhovor s pacientem, naslouchání jeho trápení, problémům a pochybnostem. Z celostního pohledu je však nepochybné, že díky osobnímu vřelému kontaktu s klientkou v ovzduší důvěry, respektu a tolerance lze péči o ni zdokonalit a přispět k potřebné humanizaci zdravotnictví.

I když učební texty nejsou vědeckou prací, uvádím v textu citace a odkazy. Tím bych ráda podpořila studentky k dalšímu samostudiu.

Baštecká B. a kol.: Klinická psychologie v praxi, Portál, Praha 2003. ISBN 80-7178-735-3

Chvála V., Trapková L.: Rodinná terapie psychosomatických poruch, Portál, Praha 2004. ISBN 80-7178-889-9

Psychologie ženy

1. Psychika ženy

1.1 Pohlaví biologické, psychické a sociální

1.2 Stereotypy pohlavních rolí

1.3 Vývoj k ženství a mužství

1.4 Využití teorií v práci porodní asistentky

2. Psychika ženy v závislosti na reprodukčním cyklu

2.1    Menstruace

2.2    Těhotenství a porod

2.3  Klimakterium

3. Sexualita ženy

Psychologie těhotenství

1.     Pojetí psychologie těhotenství

1.1 Psychoanalýza

1.2 Prenatální psychologie

1.3 Psychologie těhotenství

1.4 Sexualita v těhotenství

2.     Nepříznivé psychologické faktory ovlivňující těhotenství a plod

2.1  Věk ženy pod 20 let

2.2 Věk ženy nad 35 let

2.3 Zážitky neúspěchu z předchozího těhotenství

2.4 Ženy v těžké sociální nebo ekonomické situaci

2.5 Nechtěné otěhotnění

2.6 Ženy užívající drogy

2.7 Ženy s komplikacemi v těhotenství

3.     Psychologické aspekty interrupce a potratu

3.1 Psychologická problematika interrupce

3.2 Interrupce z genetických důvodů

3.3 Potrat

4.     Psychosomatická onemocnění v těhotenství

5.     Strach a úzkost v těhotenství

6.     Některé psychopatologie a těhotenství

7.     Rodina, sociální opora ženy v těhotenství

7.1 Partner těhotné ženy

7.2 Rodina

7.3 Terapeutický vztah  těhotné s porodní asistentkou

8.     Psychoprofylaxe

8.1 Historie přípravy k porodu

8.2 Psychoprofylaxe na českém území

8.3 Současné pojetí psychoprofylaxe

Psychologické aspekty porodu

1.      Psychologie porodu

1.1    Porod jako náročná životní situace

1.2    Chování rodičky

1.3    Emoční krize při porodu

1.4    Psychologický přístup k rodící ženě

1.5    Porod a novorozené dítě

2.      Bolest a její tlumení psychologickými prostředky

2.1    Úvod do teorie bolesti

2.2    Porodní bolesti

2.3    Psychosociální faktory ovlivňující bolest při porodu

2.4    Psychologické metody tlumení bolesti

3.      Psychosomatické aspekty porodu

4.      Podpora rodičky při porodu (partner, dula)

4.1    Partner (otec) u porodu

4.2    Jiná osoba přítomná při porodu

4.3    Dula

5.      Psychologie specifických porodnických situací

5.1    Předčasný porod

5.2    Narození dítěte s vrozenou vývojovou vadou

5.3    Porod mrtvého plodu

Psychologie poporodního období

1.     Psychologie šestinedělí

1.1    Psychika ženy v období šestinedělí

1.2    Kojení

1.3    Sexualita v šestinedělí

1.4    Sociální opora ženy v šestinedělí

2.     Psychologie vztahu matka-dítě

2.1    Rooming in

2.2    Rodičovské chování

2.3    Poruchy časné interakce a mateřských afektů

3.     Psychosomatika v šestinedělí

4.     Psychické poruchy po porodu

4.1    Poporodní deprese

4.2    Poporodní psychóza

5.     Žena na mateřské dovolené

  Takovou radost jsem měla!

Proběhl i křest knížky za přítomnosti rodiny, přátel a známých. Nechyběly ani těhotné a maminky s dětmi.

Příklad kazuistiky:

Jedna ze studentek popisuje průběh porodu ženy, druhorodičky, která přichází na porodní sál nemocnice v doprovodu duly (laické pomocnice při porodu). Studentka začíná svoji prezentaci: „Rodička přišla již na konci první doby porodní, z porodní branky zbývá lem, ozvy plodové byly v pořádku, klientka byla napojena na CTG, byla sepsána anamnéza. Práce s klientkou byla obtížná, žena s námi nespolupracovala.“

Ptám se, jak nespolupráce vypadala. Studentka odpovídá: „No, když jsme jí něco řekly, radily, tak nás vůbec neposlouchala. Poslechla vždy jen dulu. Takže my jsme něco řekly, dula to zopakovala a paní teprve pak zareagovala.“ Na dotaz, proč se žena takto chovala, nedokázala studentka odpovědět. Porod proběhl bez problémů, žena žádala, aby mohla porodit v sedě, což jí bylo umožněno. Během půl hodiny se narodil ženě zdravý syn. Po porodu jej odmítala svěřit dětské lékařce k vyšetření, chtěla jej mít u sebe v kontaktu skin-to-skin. Což není v této porodnici zvykem.

Na této kazuistice zcela fyziologického porodu můžeme sledovat minimálně tři příběhy.

1. Příběh porodu: Žena přichází do zařízení na konci první doby porodní, porod probíhá v zařízení zcela fyziologicky. Rodička i novorozenec jsou zdrávi a je zajištěn jejich blízký kontakt.
2. Příběh rodičky: Neznáme celý, i když je velmi podstatný. Z vyprávění studentky vyplývá, že rodička nedůvěřuje personálu nemocnice, na svoji ochranu zvolila doprovod laické pomocnice. Preferuje přirozený porod bez zásahů zdravotníků do té míry, že tráví v domácím prostředí co nejdelší dobu. Do porodnice přichází až k porodu, kde se snaží za podpory duly obhájit své představy a zájmy své a svého dítěte. Můžeme se domnívat, že klientka vycítila negativní postoj zdravotníků k ní z neverbální a paralingvistické složky komunikace. Zde se můžeme jen domnívat, proč se rodička chovala takovým způsobem: první porod neprobíhal dle přání rodičky, trauma prvního porodu, event. striktně přírodní styl života spojený s nedůvěrou v zásahy zdravotníků do porodního děje.
3. Příběh studentky (porodní asistentky): Z vyprávění zaznívá (vnímají ostatní studentky a vyučující): „ta paní byla nějaká jiná, divná“, vlastní pocit důležitosti a nezbytnost rad, které „zajišťují“ ten správný porod. Přání klientky byly nakonec respektovány jakoby „z donucení“. Je cítit napětí ve vztahu mezi porodní asistentkou, klientkou a dulou. Studentka si svůj postoj neuvědomuje, cítí pouze neuspokojení z práce s rodičkou, popuzení, že rodička neakceptuje její pokyny a odbornost, že jí nedůvěřuje. Má pocit, že dělá maximum, aby ženě vyhověla a ta s ní nenavazuje bližší vztah.

Cílem práce se studentkami bylo (pomocí diskuse, reflexe) uvědomění si těchto tří příběhů, jejich analýza a stanovení priorit – čeho chceme při péči o klientku dosáhnout?

Analýza: pokud žena přichází až v aktivní fázi porodu, nelze zajistit užší navázání kontaktu s porodní asistentkou, zvlášť pokud je primárně její postoj z nějakého důvodu negativní, je nutné spolupracovat s doprovodem – dulou. Dát najevo svým postojem a respektováním přání klientky kladné nastavení vůči ní, podpořit její přání posouzením rizik, získat ji tak pro spolupráci. Po porodu zjistit příběh rodičky a stanovit individuální ošetřovatelský plán po domluvě s rodičkou a dulou, která má důvěru rodičky a měla by se stát spolupracovnicí v procesu porodu a poporodní péče. Doporučila bych i domluvu s dulou o další spolupráci, která by však u takovéto ženy měla začínat již v období těhotenství a dula by se měla stát prostředníkem k získání důvěry k personálu zařízení, kde chce žena rodit.

Stanovení cílů v péči porodní asistentky:

1. Fyziologicky probíhající porod, zdravá matka i novorozenec. Porod probíhal bez odborné péče v I.době porodní, což přes všechen respekt k přirozenému procesu porodu nelze považovat za zcela žádoucí. Dula je laickou pomocnicí, která má být ženě především emoční oporou, ale není schopná posuzovat rizika. Pokud je rodička rozhodnutá být co nejdéle v domácím prostředí, aby nebyla stresována, je nutné zajistit i odbornou pomoc porodní asistentkou. Porodní asistentka rozlišuje rizika a v rámci nich respektuje individuální přání rodičky. Na základě odborných znalostí a vědeckých důkazů posuzuje rizika (např. novorozenec posouzený jako fyziologický pohledem a pohmatem – barva, dech, tonus, tep pupečníku, aktivita – zajištěno teplo kontaktem s matkou – není důvod ženě jej odejmout k vyšetření apod. X ne jenom říci si: „Klientka to tak chtěla.“).
2. Spokojená rodička, bez opozice, důvěřující personálu a zařízení.
3. Snahou porodní asistentky je získat si důvěru rodičky, navázat vztah. Pokud ale vycítí negativní postoj rodičky vůči zdravotníkům, neměla by se stavět do postoje stejného či podobného (nevědomě). Projevy negativismu rodičky nebrat osobně a posuzovat je jako obranný mechanismus psychiky v zátěžové situaci, který je přirozenou ochranou zřejmě po nějaké předchozí zkušenosti. Důležité je připustit si, že se cítí být přirozeně dulou ohrožena ve své pozici odborníka. V této chvíli je ale dula prostředníkem ve vztahu k rodičce, vědomě by se tedy měla snažit o spolupráci s ní.

Vzájemná spolupráce, profesionální chování a respekt k individualitě klientek přináší uspokojení a budování vztahu důvěry nemusí znamenat nějaké zvláštní časové zatížení, spíše naopak může předcházet komplikacím.

Historie a současnost psychoprofylaxe před porodem

1. Historie psychoprofylaxe

Počátek 20.století: Read,Velvovskij

Druhá pol.20.století: Lamaze,metoda Zilgrei, Kitzinger, Leboyer, Odent

Dick Read (1933, anglický lékař)

Metody jeho práce:

•        Nácvik správného dýchání

•        Nácvik relaxace, uvolnění, tlačení

•        Snížení úzkosti maximální přítomností porodníka

•        Informovanost, odstraňování předsudků

•        Aktivace ženy za porodu

Sovětská škola- Velvovskij

•        Aplikoval na porodní děj poznatky Pavlovovské fyziologie

•        Zvyšováním aktivity mozkové kůry vzniká negativní indukce, která vede k inhibici periferních vzruchů – bolestivé podněty nejsou převedeny do vědomí ženy

Metody jeho práce:

•        Hlazení břicha

•        Sledování doby mezi kontrakcemi, délky kontrakcí

•        Hluboké dýchání během kontrakce

•        Vysvětlování, poučování

•        Fyzická cvičení

Lamaze Fernand (Francie, po roce 1951)

•        Cíl- bezbolestný porod

•        Pozitivní programování psychiky těhotné ženy, přeškolení nejlépe každodenní praktická výuka

•        Dechová cvičení, relaxace

•        Lokální akupresurní body, automasáž

•        Vyškolený personál i partner rodičky

•        Analgetická efektivita nácviku se nepotvrdila

•        Vellay – pokračoval s psychoprofylaxí ve Francii 

metoda Zilgrei

•        Zillo a Greissing: „Pohyb je život, život je pohyb“

•        Pohybové postupy, cvičení, držení těla, dechová cvičení

•        Žena je při porodu neustále v pohybu, zvláště pohyby pánví 

Kitzinger Sheila (Anglie)

sociální aspekt přípravy- příprava k rodičovství, posílení partnerství . Cíl:

•         výjimečná zkušenost porodu, zrání ženy, osvobozující pocity a síla

•         Posílení sebevědomí ženy

•        Ne bezbolestný porod, ale pozitivní zážitek

•        Relaxační dechový rytmus

•        Zvyšování senzibility k vlastnímu tělu

•        Zdůrazněné vydechování s vokály při kontrakci

•        Porodní stoličky, masáže hráze, vydýchání plodu ve II.d.p.

•        Ukázka jak se nemá ve II.dp.tlačit: viz obrázek 

Leboyer Frederick  

•        Autor tzv.něžného porodu, porod šetrný k matce i dítěti

•        Psychologická příprava matky, vztah k dítěti budovat již prenatálně

•        Ticho, šero, teplo při porodu

•        Trpělivost, pozornost, soustředění, ztotožnění se s dítětem

•        Medikace vyloučena, podpora fyziologického porodu

•        Pečlivé pozorování začátku dýchání dítěte, bez násilné stimulace a odsávání

•        Ihned kontakt skin to skin s matkou, dotepání pupečníku

•        Vše pomalu, v tichu, po oddělení dítěte jej PA uloží do vaničky s teplou vodou – relaxace

•        Pak opět k matce, celodenní rooming-in

•        Leboyer baby- viz obrázek   

Odent Michel  

•        Navázání vztahu důvěry mezi těhotnou a personálem, důraz na úlohu empatické PA

•        Intimní klidné prostředí porodu, soukromí, minimální zásahy do porodního děje

•        Podpora instinktivního chování ženy

•        Porod v jakékoliv poloze

•        Podpora důvěry ženy ve spontánní děje

•        Relaxace v teplé lázni, možné i porody do vody

•        Kritika lékařských intervencí a metod (kontinuální CTG, příliš časté USG vyšetření, epidurální analgezie)

2. Psychoprofylaxe v ČR

•        1949 šíření Velvovského metody

•        Formální využívání bez očekávaných výsledků, diskreditace metody a ustoupení od využívání

•        80.léta- MUDr.Čepický a PhDr.Pečená

•        Cíl: snížení úzkosti a strachu z porodu, nabytí reálného postoje, dostatek informací

Schéma:

•        Skupina těhotných žen nebo párů (8 – 12 účastníků kurzu)

•        6 lekcí po 60 min.

•        Dvě lekce v první polovině těhotenství a ostatní po 32.t.g.

•        Diskuse, beseda, nácvik, sebezkušenost

Nadstavbová úroveň (psychoterapie) vhodná pro těhotné:

•        Psychopatologie v důsledku rizik (věk pod 18let, NŽS, zatížená porodnická anamnéza)

•        Psychopatologie v důsledku krize vyvolané těhotenstvím (patolog.strach, úzkost, obtíže s přijetím těhotenství, komplikace v těhotenství)

•        Psychopatologie jako pokračování psychopatolog.vývoje (zatížená psychiatrická anamnéza)

Vedení přípravy:

•        Vyškolená porodní asistentka

•        Kurzy dostupné pro všechny těhotné

•        Úkol PA- vyhledávání rizik a doporučení nadstavbové péče pro vybrané těhotné

•        Nadstavbová péče- odborník – psycholog, psychoterapeut, psychiatr

3. Současnost

Cíl:

•        Redukce strachu, podpora sebedůvěry, sebevědomí

•        Podpora vztahu matka-dítě-partner

•        Uspokojení potřeby afiliace, patřit do skupiny těhotných žen

•        Navázání terapeutického vztahu s PA

•        Podpora aktivity těhotné, nácvik

•        Podání hodnotných informací

Informace:

•        Průběh porodu, těhotenství, šestinedělí, péče o dítě

•        Životní styl, cvičení v těhotenství

•        Metody tlumení bolesti

•        Porodní plán

Dovednosti:

•        Dechová cvičení, relaxace

•        Práce s bolestí

•        Nácvik úlevových poloh

•        Péče o dítě

•        Asertivní komunikace, otevřené sdělování, vyjadřování pocitů

•        Komunikace v páru, s plodem apod.

•        Výběr porodnice, prostředí porodu 

 Sebeprožívání, sebezkušenost

•        Zážitková cvičení

•        Individuální

•        V páru, rodinná

•        Skupinová

•        Vnímání vlastního těla

•        Muzikoterapie, arteterapie, aromaterapie, relaxace, imaginace