Pobavilo.

ostatní tady

"Jeho muzika je jako sen – jemná až k rozplynutí a osobní až k nedutání. Vítejte v melancholické krajině, kde se po dlouhé bouřce vzduch nakonec vždycky rozvoní a každý další splín je hořkosladký. NICELAND má zkrátka svoje kouzlo."

Animátora Cyriaka Harrise jsem objevil na youtube. Pobaví.

- Sumo.tv promo compilation
- cyriak's animation mix
- Beggin' - Frankie Valli video re-mix
- sumo.tv ident compilation
- me on the news (reportáž o Cyriakovi)

Petr Pliska

Petr Pliska

A teď zpátky k obsahu. Kromě amerických blbostí typu Gilmore Girls tam je i několik dílů The Office, Alana Partridge nebo Little Britain. Někde je víc epizod, někde méně a kvalita je většinou poměrně dobrá. Takže neváhejte, já si s tím včera večer užil celkem hodně zábavy.

Tady je několik věcí, které byste měli určitě vidět:
- Knowing Me Knowing You With Alan Partridge / I´m Alan Partridge
- The Office (UK)
- Big Train (Rychlovlak - Simon Pegg, Catherine Tate)
- Catherine Tate Show
- Black Books
- Father Ted

Petr Pliska

1. Radiohead
Thom Yorke jako bůh frustrovaného českého teenagera.
2. Sigur Rós
Sigur Rós jako bohové frustrovaného českého teenagera.
3. U2 & R.E.M.
Někteří starší kamarádi jsou občas na zabití.
4. Coldplay
Jsou lidi co se i stydí za to, že je kdysi milovali.
5. Priessnitz
Jednou jsem byl na jejich koncertě. Musel jsem pít rychleji než obvykle.
6. Nirvana & The Doors
Ano, nekroaudiofilie je skutečně úchylka.
7. Damien Rice
Damien netušíl jak velký granát po filmu Na dotek odpáli a kolik děvčat tím "poškodí".
8. Muse
Richard Krajčo tvrdil, že jejich nové album je nejlepší deska za posledních třicet let, což se jistě dá brát jako známka jeho dobrého vkusu.
9. Red Hot Chili Peppers
Z komentářů k recenzi na pražský koncert RHCHP na Musicserveru jsem si o jejich fanoušcích udělal tak dokonalý obrázek až se mi pak několik nocí zdálo, že na mě jdou s vidlema.
10. The Smiths
Znám jen jednoho jejich fanouška, ale to je takový otrava otravný, že vydá nejméně za deset takových.

top 10: Petr Pliska & Jerome, komentáře: Petr Pliska

MIRA CALIX - EYES SET AGAINST THE SUN
4/5
Nové dílko Miry Calix podněcuje představivost, tu horší stránku představivosti. Odhaluje nám svůj svět, který Calix stvořila jako autonomní svébytnou realitu nezávislou nejen na vnějším světě,
ale i na zájmu posluchačů. Zvukové textury, samplované útržky a ozvěny konkrétních nástrojů a elementů se navzájem škádlí, pronásledují, prohazují si role a rozehrávají drobné, často skoro banální etudy.
I když to tak na povrchu nevypadá, tak se řada motivů jakoby opakuje, lehce pozměněná, pokaždé v novém příběhu a kontextu, z nichž žádný není důležitější než ten předešlý.
Rozpínají se skrz reproduktory po vašem pokoji, nebo běží ve sluchátkách napříč vaší hlavou. Skladby vykroucené z proporcí, zručně vyvedené, bez zjevné hierarchie, přesto podléhající jistému řádu.
Nedbale elegantní styl nahrávky stírá hranice mezi částmi a celkem, popředím a pozadím, tím co je uvnitř a vně. Rukopis Miry Calix, stále přítomný, je možné vnímat více než jedním způsobem. S každým dalším releasem opakuje vpodstatě ty samé postupy, ale odpovědi na otázku, o čem to je, se nedočkáme. Přeexponováním známých a povědomých motivů ironizuje roli
a důveryhodnost umělce působícího v oblasti elektronické hudby. Ale i když její vize jsou často pochmurné, vždy cítíte na okraji šibalský úsměv, který vám naznačuje, že všechno je jinak.
Tuto hru na kočku a myš se svými posluchači ale rozehrává natolik dobře, že vám nezbývá než se v tom bludném kruhu točit s ní. Ze začátku vás to možná bude trochu štvát, ale po několikátém poslechu můžete s překvapením zjistit, že si to užíváte. Po všech těch konceptuálních a postkonceptuálních dílech v této specifické hudební sféře a jejich náročných požadavcích na interpretaci na to máte nárok.

Koukali jsme na to a říkali si co to je za chaos. Recenzi plnou klišé, která dohromady vlastně ani nijak nedává smysl, jsme přece našim laskavým čtenářům (kteří v první řadě posuzují kvalitu recenze, protože si chtěj ti zmrdi jenom zaprudit :DDDDDD) nemohli nabídnout.

Tak jsem nakonec napsal Ink Flo slušný email o tom, že tak hroznou recenzi jsem od něj ještě ani neviděl. Tohle přece nemohl stvořit on. Ten hned v zápětí odepsal:

"eh, jsem odhalen. Buď jsi na to přišel sám, nebo mě práskl Mathew :-).....napadlo mě, že bych udělal takovou recesi, výchozí myšlenka byla tahle
a) vybrat si LP, které jsem vůbec neslyšel
b) celou recenzi složit s vykradených intelektuálních frází jednoho článku v novém Labyrint Revue ("ztraceni v překladu" - rozbor díla Mrzyk and Moriceau od Michaely Ivaniškinové, str. 129), které jsou jen drobně upravené tak, aby to bylo jakože o hudbě a ne o obrazech."

Petr Pliska

- V první řadě musíte odjet na delší dobu do ciziny, abyste potom mohli nezkušeného českému novináři vykládat, že to co děláte, je na západě absolutně cool. V tomto případě se nám jako nejlepší kandidát jeví Berlin.

- Až budete v tom Berline tak se podívejte co tam lidi nosej a za babku si to kupte taky. Čím divnější tím lepší.

- Ke správnému oblečení patří i správný výraz - uplně nejvhodnější je ten "je mi to jedno".

- Stáhněte si z netu nějaký pořádný porno, čím tvrdší tím lepší. Bude se vám to hodit pro rozhovory. Nezapomeňte vždy při z líčení své záliby nasadit pobavený výraz, které naznačuje jak moc jste nad věcí.

- Připravte si taky odpověď na otázku "někteří říkají, že jsi šašek a pozér, je to pravda? " a při její interpretaci se tvařte maximálně vážně.

- Sežeňte si číslo na Moimira Papalescu

Petr Pliska

...naše nejhorší a zároveň jediná hudební televizní stanice Óčko (moc krásný obrat), vyhlásila minulý týden její ceny. A jak, že to nakonec dopadlo? Inu, klasicky. Kapelu roku dostali hlavní představitelé veksláckého funku v Čechách, zpěváka roku obvyklý "zpěvák roku", zpěvačku roku slečna "vžadnýsuperstarjsemnikdynebylajahrajubigbit", jejiž bratr si opět může mnout ruce a objev roku zas zakladatelka pedofilního popu v Čechách. Pak tam máme nějaký vidle, něco, s čím nás mučí poslední rok v rádiu ("mama was a hippie" už fakt neee, prosiiiim!) a nějakej ten tradiční český hip hop. Jo, a The Prostitutes dostali cenu za video k Sunshine. Gratulujeme a monolog o lepších zítřcích tentokrát vynecháme.

Petr Pliska

only fools and horses CLICK

The Catherine Tate Show - The Valley Girl CLICK

Catherine Tate Show - Are you gay sir? CLICK

French and Saunders - Bjork CLICK

French and Saunders - How to peal a potato CLICK

French & Saunders - Teenager Clip CLICK

Little Britain: Anne y el Dr. Lawrence - 02 CLICK

little britain - kenny CLICK

Little Britain - Lou And Andy Go Bowling CLICK

alan partridge knowing me knowing you politics CLICK

Alan Partridge clip 2 CLICK

Petr Pliska

Inu, pro lidi co je znaji osobně to musí být velice zábavné čtení. Ještě teď mám v paměti společný koncert s nima (tuším, že únor 2005), který jsem odehrál ještě coby člen mé bývalé kapely. Detaily vynechám, ale mohu říct, že jsem byl svědkem velice zábavných situací, které jsem ještě nikdy předtím neviděl.

Pokud jde o to, že se kluci diví, že o ně spousta lidí ztratila zájem, na to je taky lehká odpověď - váš čas byl někdy na jaře roku 2005. V té době mělo album přijít. To, že nastaly komplikace s nahráváním a rozneslo se jak se chováte, to se bohužel stává. Myslím ale, že o fanoušky nouze nebude, vzhledem k tomu, jak se snaží firma kapelu prezentovat. V Česku, samozřejmě.

Petr Pliska

Kéž by někteří lidé raději nepoužívali některých slov... Zde prvních pár exemplářů. A možná z toho udělám i seriál na pokračování.

Indie - Pokoj jednoho nejmenovaného mladého hudebního publicisty (a určitě je jich víc) vypadá zcela jistě tak, že má na každé straně zdi velký nápis "indie". Vsadím se, že to má vyšitý i na pyžámku a ponožkách... To byste nevěřeli, co všechno pod to slovo dnes spadá...

Metrosexuál - Proč psát o Jarvisovi, že je dandy, když můžeme použít termín, který je víc trendy...

Trendy - Tohle je chuťovka. Jakmile někdo použije slovo "trendy", dokazuje to že: je buď málo trendy anebo je "trendy" moc a hrabe mu z toho. Toto slovo používají taktéž někteří postarší hudební publicisté z okruhu fanklubu U2 a Robbieho. A to přímo u aktuálních počinů, které neznají a proto je to "fuj, trendy!".

Progresivní - Už jsem párkrát narazil na velice zajímavé úvahy o progresivitě v recenzích na kapely, u kterých byste řekli, že jsou všechno (ve většině případů sračka), ale rozhodně ne progresivní.

Petr Pliska